Chov pekinézů v Číně byl po staletí jedním z nejpřísněji střežených chovů na světě.
Chov psíka byl pojatý jako duchovní a symbolická záležitost. Legendy (např. o lvu a opičce) formovaly ideál jeho povahy: důstojnost, odvaha, něha. Přestože malý, měl být odvážný jako lev. Pekinéz nebyl jen mazlíček, byl to "lev v rukávu".
V čínské kultuře je lev symbolem moci, ochrany, ctnosti a královské autority. Na tomto základě se formovaly chovatelské standardy: vzhled plemene (např. lví hříva), povaha (důstojnost, odvaha, nezávislost) a úloha pekinéze jako věrného společníka. Všechny typické rysy plemene - nezávislost, důstojnost, tvrdohlavost (vlastní uvažování), ostražitost, klid - přímo vycházejí z jeho původní role.
Lev se do Číny dostal jen jako mytologická představa, díky budhismu. A protože skutečné zvíře v Číně nežilo a kultura potřebovala „lva“, vytvořila si ho symbolicky: v umění, v architektuře a nakonec i v živém tvoru - pekinézovi.
Pekinéz nebyl jen mazlíček, ale součást náboženské symboliky, dvorské estetiky a potřeby reprezentace moci - sloužil jako živý talisman, strážce a znak božské autority císaře. Přísná kritéria pro chov pekinéze v císařské Číně byla proto pravděpodobně jedna z nejtvrdších selekcí v dějinách chovu psů. Nebyl to totiž chov „pro krásu“ v moderním smyslu, byl to politický a duchovní projekt, který měl vytvořit živý symbol moci. Jako takový musel být psík naprosto zdravý.
Pekinéz je díky své osobnosti stále jedním z nejcharakterističtějších a nejvíce „aristokratických“ plemen na světě.
Černobílé foto z konce 19. století
Vzácný historický snímek zachycující psa Ah Cum (vpravo) společně s fenkou Mimosa (vlevo) na dřevěné lavici. Patřili paní Douglas Murray a právě tato dvojice stála u zrodu britského chovu.
Ah Cum
Pekingský španěl (pekingský palácový psík) Ah Cum
Historie chovu
první importy / linie chovu
Historie chovu
Ch. Chu Erh of Alderbourne, 1904
Historie chovu
Do Evropy, konkrétně do Anglie, se dostali první pekingští palácoví psíci v roce 1860 po dobytí Pekingu Brity a Francouzi. Byl to jeden pes, červenohnědý Schlorff a čtyři feny, z nichž jedna (Looty) byla darována královně.
Černobílou Hytien dostala vévodkyně z Wellingtonu a další dvě feny se staly zakladatelkami proslulé linie Goodwod, s níž vévodkyně z Ricmondu a Gordonu a po ní její sestra, paní Algernon Gordon Lennoxová, dosahovaly obdivuhodných úspěchů.
Významnou zásluhu na dovezení většího počtu pekinézů měl George Brown, který působil několik let jako anglický vicekonzul v Číně. V roce 1983 koupil kapitán lodi Loftus Allen psa Pekin Petera, který byl později prodán a uplatnil se jako vynikající chovný pes. V roce 1896 byl do Anglie přivezen legendární pár, pes Ah-Chum a fena Mimosa. Oba psi byli červené barvy. Ah-Chum jako úspěšný plemeník nakryl větší množství fen z linie Goodwood. V roce 1900 přivezl major Gwyn do Anglie další pár, sytě červeného psa Glenbrane Boxer a fenu Quamu. Byli to poslední psi dovezení přímo z Číny.
Na přelomu století byly založeny první chovatelské stanice v Anglii. V roce 1897 chovatelská stanice Manchu, krátce na to Broadoak. V r.1904 založila p.Crossová nejvýznamnější chovatelskou stanici pekinézů na světě. Jednalo se o ch.s. Alderbourne, která působila až do r.1980. Tato stanice byla považována za nejvýznamnější chovatelskou stanici pekinézů na světě. Přispěla k oblibě a rozšíření tohoto plemene. Dalšími významnými chovatelskými stanicemi v Anglii byli (jsou) Caversham, Kyratown, Lotusgrange, Oakmere, Miecklee, Shiarita a Yakee.
(čerpala jsem z knihy "Pekinéz)
Existenci plemene v předválečném Československu potvrzují vzpomínky Bohuslava Braunerna na jeho nezhýčkaného a sportovně založeného pekinéze v knize Mikina – veselá i vážná studie psíka a psů (vydáno v r.1946 u nakladatele Vojtěcha Hracha). V knize autor popisuje život svého psíka přezdívaného Mikina, kterého si přivezl z Anglie koncem 20. let a bourá v ní mýty o pekinézech jako o "gaučových polštářích". Ilustrace nejsou jen popisné, ale skvěle doplňují humorný a laskavý tón knihy. Jeho postřehy jsou nadčasové a kvalitně zpracované. Kniha je cenná i tím, že popisuje realitu chovu v době, ze které se nedochovaly plemenné knihy.
Popularity dosáhl chov psíka v 70.–80. letech
Po útlumu během válečných a poválečných let nastal zásadní zlom v roce 1968, kdy obliba plemene začala prudce stoupat. V této době se začali masivněji dovážet noví jedinci, především z Polska, což položilo základy moderního českého chovu. Tito psi přinesli vitalitu, zdraví a genetickou variabilitu. Právě tento rok je považován za počátek opravdového chovu pekinézů v naši zemi. První štěňata odchovaly chovatelské stanice Lao-Mo, Ze Saklábu a Z Černé cesty.
V sedmdesátých letech nastala velká přílivová vlna importů různé kvality. V té době docházelo k častým předčasným úhynům, které byly přičítány úzké genetické základně. Situace se začala zlepšovat postupně. Chovatelé se soustředili na ozdravení a zkvalitnění českého chovu, což se jim v následujících letech pozvolna dařilo.
Jedním z nejvýznamnějších, a dá se říci neporazitelný pes těch dob, byl krásný Zing od Munjave, který je v historii českého chovu pekinézů považován za naprostou legendu a symbol úspěchů konce 70. let. Byl jedním z prvních psů, kteří výrazně uspěli i v silné konkurenci na velkých evropských výstavách.
Dalším obrovským přínosem byli psi Boby Zlatá zahrada, Prince-Fu v.d. Stadt Herrenberg, Eranis Ikarie, ich.Barry Ikarie, Hoan-Thien of China Flower´s, a další. Každý z těchto psů přinesl do chovu specifické kvality a posunul laťku exteriéru o kus dál. Díky těmto psům a koncepční práci tehdejších chovatelů se podařilo v Československu vybudovat populaci, která byla schopna konkurovat i na těch nejprestižnějších evropských výstavách.
Nejúspěšnějším pekinézem v dosavadní historii českého chovu se stala zpočátku nenápadná, později interchampionka Chanel z Arety, která od r.1994. Získala titul Světový vítěz, Vítěz Belgie, Evropský vítěz, také jako první pekinéz dovezla do ČR titul Bundessieger. Její kariéra od roku 1994 skutečně nasadila laťku, kterou bylo po dlouhou dobu velmi těžké překonat. Zuzana Brotánková s Chanel nejen vítězila na výstavách, ale díky své hluboké znalosti plemene ji dokázala v chovu ideálně využít. Právě díky osobnímu vztahu k této fence je pasáž o Chanel v knize „Pekinéz“ (1999) tak detailní a autentická. Chanel z Arety se stala nejúspěšnějším pekinézem v dosavadní historii českého chovu. Nebyl to však jen její úspěch, ale stal se odměnou všem chovatelům, kteří se podíleli na tvorbě našeho chovu, neboť ti všichni v jejím rodokmenu mohli najít doklad své obětavé a náročné práce. Krevní linie Camargo Dione se propsala do úspěchů dalších významných chovatelů. Psi se jménem Camargo Dione v rodokmenu byli pro chovatele zárukou vynikajícího typu, bohaté srsti a vyrovnané povahy.
V sedmdesátých letech nastala velká přílivová vlna importů různé kvality. V té době docházelo k častým předčasným úhynům, které byly přičítány úzké genetické základně. Situace se začala zlepšovat postupně. Chovatelé se soustředili na ozdravení a zkvalitnění českého chovu, což se jim v následujících letech pozvolna dařilo.
Jedním z nejvýznamnějších, a dá se říci neporazitelný pes těch dob, byl krásný Zing od Munjave, který je v historii českého chovu pekinézů považován za naprostou legendu a symbol úspěchů konce 70. let. Byl jedním z prvních psů, kteří výrazně uspěli i v silné konkurenci na velkých evropských výstavách.
Dalším obrovským přínosem byli psi Boby Zlatá zahrada, Prince-Fu v.d. Stadt Herrenberg, Eranis Ikarie, ich.Barry Ikarie, Hoan-Thien of China Flower´s, a další. Každý z těchto psů přinesl do chovu specifické kvality a posunul laťku exteriéru o kus dál. Díky těmto psům a koncepční práci tehdejších chovatelů se podařilo v Československu vybudovat populaci, která byla schopna konkurovat i na těch nejprestižnějších evropských výstavách.
Nejúspěšnějším pekinézem v dosavadní historii českého chovu se stala zpočátku nenápadná, později interchampionka Chanel z Arety, která od r.1994. Získala titul Světový vítěz, Vítěz Belgie, Evropský vítěz, také jako první pekinéz dovezla do ČR titul Bundessieger. Její kariéra od roku 1994 skutečně nasadila laťku, kterou bylo po dlouhou dobu velmi těžké překonat. Zuzana Brotánková s Chanel nejen vítězila na výstavách, ale díky své hluboké znalosti plemene ji dokázala v chovu ideálně využít. Právě díky osobnímu vztahu k této fence je pasáž o Chanel v knize „Pekinéz“ (1999) tak detailní a autentická. Chanel z Arety se stala nejúspěšnějším pekinézem v dosavadní historii českého chovu. Nebyl to však jen její úspěch, ale stal se odměnou všem chovatelům, kteří se podíleli na tvorbě našeho chovu, neboť ti všichni v jejím rodokmenu mohli najít doklad své obětavé a náročné práce. Krevní linie Camargo Dione se propsala do úspěchů dalších významných chovatelů. Psi se jménem Camargo Dione v rodokmenu byli pro chovatele zárukou vynikajícího typu, bohaté srsti a vyrovnané povahy.
Pro naši zemi bylo velmi významné, co se chovu pekinézů týče Německo, které vždy mělo dobrou chovatelskou základnu. Velký význam pro chov u nás měla chovatelská stanice Tsin-ling-schan manželů Hessových.
V chovu pekinézů se začalo prosazovat také Maďarsko.
(čerpala jsem i z knihy "Pekinéz)
Plemeno má stále své obdivovatele, které okouzlila jeho neopakovatelná osobnost.
Bohuslav Brauner „Mikina“
Bohuslav Brauner v knize popisuje život svého nezhýčkaného a zdatného pekinéze „Mikiny".
Unikátní kniha, která popisuje realitu chovu ve své době.
Věřím, že chov pekingského palácového psíka bude pokračovat dál – s důrazem na zachování jeho výjimečné osobnosti, krásy a zdraví.
Věřím, že přečká 21. století stejně jako všechna předchozí tisíciletí.
Jsem si jistá, že v budoucnu zůstanou současné těžkosti pouze vzpomínkou. ❤️