⚠️ Pomáhejme s rozumem
Jsme stát vztekliny prostý a určitě si přejeme, aby to tak zůstalo. Velké nebezpečí hrozí od psů, k jejichž pořízení a záchraně asi vede dobré srdce a lítost nad jejich stavem a které si lidé občas dovezou z dovolené v zahraničí. Na níže uvedeném kontaktu si můžete přečíst, jak to dopadlo v Itálii. Pokud si chce někdo pořídit psa, musí přemýšlet od koho si ho bere.
Vladimíra Tichá
Vzteklina v Evropě zabíjí
Jak řešit situaci lépe?
Navštivte místní útulek, podpořte psy ve vašem okolí.
Pomozte v dočasné péči, tzv.„dočaska“ funguje jako dobrovolnický most mezi útulkem a novým domovem, kde pes žije v běžné domácnosti místo útulkového kotce. Tento systém zachraňuje psy, pro které je prostředí útulku psychicky nebo fyzicky likvidační. Většina městských i soukromých útulků nabídku dočasné péče uvítá.
Vyzkoušejte si v ČR péči o psa v podobě dočasné péče "nanečisto" dřív, než se zavážete k trvalé adopci.
oDKAZY
články / podcasty /
ODKAZY
odborné / všeobecné / zásady /
LABVET veterinární laboratoř a ordinace - podcasty, příspěvky, videa
Čistit psí uši nebo nečistit? - Stříhání drápků u psa -
Kastrace ano, či ne? - Alergie - Srst - Krmení - Jak je to s "bojovými" plemeny? - Je váš pes v kondici? - Novela zákona na ochranu zvířat a další na youtube a na Labvet.online
Labvet blog - pro chovatele i veterinární lékaře: Raná socializace - důležité období v životě štěněte, CRP u psů, Brachycefalický syndrom (BOAS) a další.
Pekinéz – proč není tolik oblíben ?
Snad je to i dobře. Toto plemeno je natolik osobité a úchvatné, že jej nemůže chovat kdokoli. Pominu-li nemalou starost o srst, je to povahově velice zvláštní pes. Opravdu velice málo štěká, je nenáročný na pohyb, nenáročný na výcvik. Zároveň je však osobitý, důstojný a jen velice nerad se nechá vyrušovat a velice nerad poslouchá jakékoli příkazy. Byť není velikým problémem, vzhledem k velikosti, psa ovládat, je důležité jej dobře zespolečenštit. Pokud se tak nestane, může z něj být mrzutý a náladový psík.Na druhou stranu ale nutno říci, že právě tyto povahové vlastnosti dělají z pekinéza jedinečné plemeno. Tolik charakteru, oddanosti a věrnosti, hraničící až se závislostí, budete u jiných plemen hledat jen těžko. Nejde jen o to, že je věrný, to je snad každý pejsek, ale jeho vlastnosti jsou natolik zvláštní, že lze pekinéze přirovnat spíše ke kočkám. Jen faleš musíme vyškrtnout. Není zákeřný, divoký a ani nevyzpytatelný. Je pouze a jen svůj. Má obrovské srdce a touhu milovat, má však také rád respekt a obdiv a věřte, že dokonale pozná, zda mu lichotíte, či ho urážíte.
Pekinéz a pohyb – mýty, fakta a zkušenost
Aristokrat, paličák, lenoch. To vše je možné vyčíst z knih. Pekinéz ovšem dokáže přesvědčit, že tomu tak není. Byť se má za to, že není vhodný pro sportovněji založenou rodinu, téměř opak je pravdou. Chce-li páneček, dokáže v něm vzbudit zájem o dlouhé procházky, dokonce i o výlety do hor, plavání i o aport. Budeme-li respektovat jeho odpočinek, dokáže nám, že ujít i několik kilometrů není pro něj nezvladatelné. Pekinéz, ačkoli tak nevypadá, je plemeno, které dokáže v rozumné míře, uspokojit i víkendové sportovce. Mám osmiletou fenu, a třebaže je její denní náplní hledání ideálních poloh pro spánek, jezdí s námi na lyže do hor, chodí na dlouhé procházky, lehává u rybníka a honí kocoury. Nutné je pro pekinéze pomalé tempo, nijak je nehonit a zjistíte, že procházky a i delší výlety miluje. Že vlastně nechce zůstat doma, když jde rodina na houby.
Dlouhá srst se může zdát překážkou. Faktem je, že starost o ni zabere dost času. Lze to však vyřešit. Nemáte-li doma jedince – čekatele na šampióna, můžete si dovolit jednu „nelidskost“. Nechejte pekinéze upravit v psím salónu. Ale pozor! Pekinéz je velice hrdý pes a moc dobře si je vědom, že jeden z jeho pokladů je právě srst, proto se bude těžce loučit s takovým bohatstvím. Ovšem za dva, tři dny zjistí, že i tato oběť má klady a velice dobře novému trendu přivykne. Osobně takto upravuji svou fenu již 7 let a to každý květen a červenec. Pak nechám opět srst narůst. Výhody, pro špičkové chovatele samozřejmě neúnosné, spočívají v několika věcech. Jednak pes velice ožije, je bezprostřednější, živější a veselejší. Údržba srsti z větší části odpadá. A vzhled? Jako malé štěně.
Pekinéz a dítě
Jednou z vlastností pekinéze je, jak jsem již zmínila, jeho touha po klidu a respektu k němu samotnému. Je to hrdý pes, který si vybírá pána, nikoli pán jeho. Traduje se, že pekinéz nemá příliš v oblibě děti a ruch kolem sebe. Není to však zcela pravda. Budete-li mít nejprve psa a pak dítě, bude období přivykání náročné, ne však nemožné. Je nutno pejskovi dopřát klid a dát mu šanci se projevit a své postavení ve smečce (tudíž rodině) upevnit. Děti jsou zvídavé, ve svém chování neúnavné a velice neopatrné, což jsou vlastnosti pro pekinéze téměř zničující. Takže jak na to? Vezměme jako příklad mé roční batole a mou osmiletou, povahově zcela standardní, fenu pekinéze. Ublíží-li dítě feně, fena s velikou pravděpodobností štěkne a snad se i ožene. Mně se vyplatila cesta: pokárání dítěte a pouze uklidnění psa. Trestat pekinéze nedoporučuji, obvykle se zatvrdí a bude jednat právě tak, jak nechceme. Pokud zjistí, že své postavení v rodině neztratil, že je stále uznáván a ctěn, začne se velice brzy chovat tak, aby byl za své útrpné chvíle také značně litován. Tak nastane situace, kdy si pes nechá lehce ubližovat a místo výpadu se uklidí do kouta, či k pánovi a čeká řádnou omluvu. Uznání jeho majestátnosti je opravdu tou nejlepší cestou, jak dokázat psa udržet v rovnováze s rodinou a dětmi. U tohoto plemene si troufnu tvrdit, že vychovávat lze jen formou jakýchsi domluv a omluv. Tvrdým jednáním pouze docílíte stavu, kdy se urazí a jen velice nerad svou zhrzenou pýchu potlačí.
Autor textu: Simona Exnerová
Pekinéz a pohyb – mýty, fakta a zkušenost
Aristokrat, paličák, lenoch. To vše je možné vyčíst z knih. Pekinéz ovšem dokáže přesvědčit, že tomu tak není. Byť se má za to, že není vhodný pro sportovněji založenou rodinu, téměř opak je pravdou. Chce-li páneček, dokáže v něm vzbudit zájem o dlouhé procházky, dokonce i o výlety do hor, plavání i o aport. Budeme-li respektovat jeho odpočinek, dokáže nám, že ujít i několik kilometrů není pro něj nezvladatelné. Pekinéz, ačkoli tak nevypadá, je plemeno, které dokáže v rozumné míře, uspokojit i víkendové sportovce. Mám osmiletou fenu, a třebaže je její denní náplní hledání ideálních poloh pro spánek, jezdí s námi na lyže do hor, chodí na dlouhé procházky, lehává u rybníka a honí kocoury. Nutné je pro pekinéze pomalé tempo, nijak je nehonit a zjistíte, že procházky a i delší výlety miluje. Že vlastně nechce zůstat doma, když jde rodina na houby.
Dlouhá srst se může zdát překážkou. Faktem je, že starost o ni zabere dost času. Lze to však vyřešit. Nemáte-li doma jedince – čekatele na šampióna, můžete si dovolit jednu „nelidskost“. Nechejte pekinéze upravit v psím salónu. Ale pozor! Pekinéz je velice hrdý pes a moc dobře si je vědom, že jeden z jeho pokladů je právě srst, proto se bude těžce loučit s takovým bohatstvím. Ovšem za dva, tři dny zjistí, že i tato oběť má klady a velice dobře novému trendu přivykne. Osobně takto upravuji svou fenu již 7 let a to každý květen a červenec. Pak nechám opět srst narůst. Výhody, pro špičkové chovatele samozřejmě neúnosné, spočívají v několika věcech. Jednak pes velice ožije, je bezprostřednější, živější a veselejší. Údržba srsti z větší části odpadá. A vzhled? Jako malé štěně.
Pekinéz a dítě
Jednou z vlastností pekinéze je, jak jsem již zmínila, jeho touha po klidu a respektu k němu samotnému. Je to hrdý pes, který si vybírá pána, nikoli pán jeho. Traduje se, že pekinéz nemá příliš v oblibě děti a ruch kolem sebe. Není to však zcela pravda. Budete-li mít nejprve psa a pak dítě, bude období přivykání náročné, ne však nemožné. Je nutno pejskovi dopřát klid a dát mu šanci se projevit a své postavení ve smečce (tudíž rodině) upevnit. Děti jsou zvídavé, ve svém chování neúnavné a velice neopatrné, což jsou vlastnosti pro pekinéze téměř zničující. Takže jak na to? Vezměme jako příklad mé roční batole a mou osmiletou, povahově zcela standardní, fenu pekinéze. Ublíží-li dítě feně, fena s velikou pravděpodobností štěkne a snad se i ožene. Mně se vyplatila cesta: pokárání dítěte a pouze uklidnění psa. Trestat pekinéze nedoporučuji, obvykle se zatvrdí a bude jednat právě tak, jak nechceme. Pokud zjistí, že své postavení v rodině neztratil, že je stále uznáván a ctěn, začne se velice brzy chovat tak, aby byl za své útrpné chvíle také značně litován. Tak nastane situace, kdy si pes nechá lehce ubližovat a místo výpadu se uklidí do kouta, či k pánovi a čeká řádnou omluvu. Uznání jeho majestátnosti je opravdu tou nejlepší cestou, jak dokázat psa udržet v rovnováze s rodinou a dětmi. U tohoto plemene si troufnu tvrdit, že vychovávat lze jen formou jakýchsi domluv a omluv. Tvrdým jednáním pouze docílíte stavu, kdy se urazí a jen velice nerad svou zhrzenou pýchu potlačí.
Autor textu: Simona Exnerová
Pekinéz se (obvykle) nestříhá. Pokud máte dobré kartáče a jednoho psíka, údržba srsti zase není tolik náročná.
Názor dlouholetého chovatele: Pekinéz v létě ztrácí část své podsady, tudíž není potřeba ho stříhat kvůli teplému počasí, jen dobře vyčesat.
Pokud se již z nějakého důvodu rozhodnete pro stříhání, vždy ponechte psíkovi dostatečnou vrstvu podsady jako přirozenou izolaci.
PŘEHŘÁTÍ
Vždy je lepší problémům předcházet.
- Omezení procházek: Procházka pouze brzy ráno (do 8hod) nebo pozdě večer (po 22hod). Přes den omezte aktivitu na nezbytné minimum.
- Pozor na asfalt: Rozpálené povrchy mohou popálit tlapky – pokud neudržíte na zemi ruku 5 sekund, je příliš horká i pro psa !
- Pomůcky: Využívejte chladicí podložky, které pomáhají udržet tělesnou teplotu. Je možné použít i mokrý ručník.
- Dostupná voda: Pes musí mít neustálý přístup k čerstvé vodě.
- Zahrada: Nenechávejte psa samotného v horku ani na zahradě. Při vysokých teplotách může dojít k přehřátí i ve stínu.
- Pokud je horko spojené s dusnem (vlhký vzduch), k přehřátí může dojít i při teplotě okolo 25°C.
- Auto: Nikdy nenechávejte psa v zaparkovaném voze, ani s pootevřeným okénkem ! Nenastupujte se psem do rozpáleného auta.

ochlazení v létě
Letní paláce byly kdysi oblíbeným útočištěm čínských císařů během teplého období roku (např. Letní palác nebo Starý letní palác Yuanmingyuan).Pekinézové žili v palácích spolu s císaři. Budovy měly masivní kamenné stěny, mramorové povrchy, stinné dvory, zahrady, případně i vodní nádrže a jezírka, která ochlazovala vzduch. Některé prostory byly postaveny tak, aby podporovaly proudění vzduchu. Psíci tak měli možnost trávit nejteplejší část dne tam, kde se cítili dobře.Podobně, když máme v některých částech bytu dlažbu, v horkých dnech zatažené závěsy a větráme pouze v noci, pomůže to ve vedrech nejen nám, ale i psům.
Mám v pokoji stropní větrák, který mě dosud nahrazoval klimatizaci. Dlažba je pro psíky příjemná a dávají ji přednost i před chladící podložkou.
V zimním období moc rádi chodí spát ke dveřím na chodbu. Nicméně spí rádi i na koberci s polštářky. Místo si vybírají podle své potřeby v létě i v zimě.
Pekinézové žili v palácích spolu s císaři. Budovy měly masivní kamenné stěny, mramorové povrchy, stinné dvory, zahrady, případně i vodní nádrže a jezírka, která ochlazovala vzduch. Některé prostory byly postaveny tak, aby podporovaly proudění vzduchu. Psíci tak měli možnost trávit nejteplejší část dne tam, kde se cítili dobře.
Mám v pokoji stropní větrák, který mě dosud nahrazoval klimatizaci. Dlažba je pro psíky příjemná a dávají ji přednost i před chladící podložkou.
V zimním období moc rádi chodí spát ke dveřím na chodbu. Nicméně spí rádi i na koberci s polštářky. Místo si vybírají podle své potřeby v létě i v zimě.
Červen 2026
Uplynulý víkend přinesl do České republiky extrémní teplotní rekordy, které měly fatální dopad na volně žijící živočichy ve městech i obcích.Album
Uplynulý víkend přinesl do České republiky extrémní teplotní rekordy, které měly fatální dopad na volně žijící živočichy ve městech i obcích.



PRUDKÉ ZMĚNY POČASÍ SE STÁVAJÍ NORMOU
Pozor na teploty vyšší než 40°C (při vyšší vzdušné vlhkosti i nižší!), protože potom větrák již úlevu nepřinese. Když se tělo přehřívá, ochlazuje se odpařováním potu z pokožky. Při vysoké vzdušné vlhkosti (jako v prádelně) je ale vzduch již nasycen vodní párou, takže se pot nemůže odpařovat. Ventilátor pouze rozhání vzduch, ale fyzikální princip ochlazování nefunguje. Při teplotách, které se rovnají nebo přesahují běžnou teplotu lidského těla, se okolní vzduch stává pro tělo ohřívačem namísto chladiče.
U psů je situace dramatičtější než u lidí, protože psi se nedokážou potit celým tělem. Mají jen minimum potních žláz na tlapkách, což k ochlazení vůbec nestačí.
Princip ochlazování: Psi se chladí rychlým dýcháním s vyplazeným jazykem (tzv. termická polypnoe). Termická polypnoe je odborný výraz pro zrychlené, mělké dýchání. Jde o přirozený mechanismu termoregulace (ochlazování), který využívá odpařování vody z dýchacích cest k odvodu přebytečného tepla z těla. Pokud je pes vystaven extrémnímu horku, může tento proces vést k rychlé dehydrataci. Zrychlené dýchání navíc nemusí stačit a hrozí nebezpečí přehřátí nebo úpalu.
Kombinace s vlhkostí: Když je venku nebo v místnosti vysoká vlhkost vzduchu, vlhkost z tlamy se nemá kam odpařovat. Pes sice zrychleně funí, ale tělesná teplota se mu přesto zvyšuje.
Podpora ochlazování doma:
Dlažba v bytě, zatažené závěsy ve dne, větrání v noci, zajistit proudění vzduchu. Pokud máte patrový dům nebo mezonet, otevřete v noci nebo velmi brzy ráno okno dole a nejvýše položené střešní okno. Teplý vzduch přirozeně stoupá vzhůru a odejde střechou, zatímco spodem se nasává chladný vzduch. Komínový efekt je základem pasivního chlazení budov. Tento koncept se s oblibou uplatňoval již v tradiční arabské architektuře, kde byly domy navrhovány s větracími věžemi, tzv. lapači větru a malými okny v přízemí. Stropní větrák je ideální pro zajištění rovnoměrné cirkulace vzduchu v místnosti. Při použití ventilátoru pozor na velká vedra a vlhké horko (viz. výše). Namočené záclony ve vedrech fungují jako přirozená klimatizace díky fyzikálnímu principu odpařování, kdy kapající nebo vlhká látka odebírá z okolí teplo, a tím ochlazuje vzduch (ne ve vlhkém horku). Protisluneční folie na okna, izolační dvojskla nebo trojskla, izolační rolety a závěsy. Předokenní žaluzie, rolety nebo markýzy zachytí většinu slunečního tepla ještě předtím, než projde do interiéru. Moderní vnější stínění i tradiční asijské předsunuté střechy využívají stejný základní fyzikální princip: zabránit slunečním paprskům, aby dopadly na kritické plochy domu (sklo nebo stěnu). Používat světlé barvy, které nepohlcují sluneční paprsky (čistě bílá, krémová nebo světle šedá). Mezi stínící prvky patří i okenice. Pokud je dům porostlý zelení, popínavé rostliny, ale i husté truhlíkové rostliny na parapetech pomáhají s ochlazováním (listy odpařují vodu, čímž aktivně ochlazují své okolí, případně stíní zdi). Zateplení domu, rekuperace, klimatizace.
Ochrana před horkem :
- Zrychlené dýchání (lapání po dechu). Hlavní způsob chlazení. Rychlým prouděním vzduchu přes jazyk a sliznice se odpařuje voda, což snižuje tělesnou teplotu.
- Chlazení přes tlapky. Psi mají potní žlázy pouze na polštářcích tlapek. Potní žlázy na polštářcích tlapek plní spíše pachovou funkci, ale mírně pomáhají i s termoregulací. Když se potí, pomáhá jim to odvádět teplo při kontaktu se studenější zemí.
- Srst jako izolace. Hustá srst funguje obousměrně. Chrání kůži jak před chladem, tak před přímým slunečním žárem. Pravidelné vyčesávání zbavuje psa mrtvé srsti a umožňuje lepší cirkulaci vzduchu u kůže. Úplné stříhání se nedoporučuje!
- Vyhledávání stínu a chladu. Instinktivní vyhledávání chladných povrchů, jako je hlína, dlažba, apod.
- Ochlazování na břiše: kůže zde je tenká a u většiny psů téměř bez srsti. Díky vazodilataci sem srdce pumpuje více krve, která se v těchto oblastech ochlazuje o okolní vzduch (chladné povrchy) a následně proudí zpět do těla. Viz. také "Jak (ne)chladit přehřátého psa" nebo použití chladící gelové podložky (chladící zóny v bytě).
- Omezení aktivity: Přes den psi omezují pohyb na minimum a aktivní jsou většinou až pozdě večer, kdy teploty klesnou. Venčení ráno a pozdě večer.
Shrnutí:
Samozřejmostí je větrání v noci, zatemnění ve dne, venčení pozdě večer a ráno, přístup zvířete k čerstvé vodě, přístup na nejchladnější místo v bytě, chladící zóna / chladící gelová podložka. Zlepšení klimatu domova (dle našich konkrétních možností) pomůže i nám.
Dbáme i na udržení váhy (vrstva tuku ztěžuje únik tepla z těla) a kondice psíka. 👍




DOTEK MINULOSTI SE SOUČASNÝM STANDARDEM
Rozhodla jsem se pro přesklení dřevěných oken pomocí unikátního způsobu vyvinutého společnosti Tospur s.r.o., který mimo jiné snižuje pracnost a tím pádem i náklady na zakázku. Vzala jsem v úvahu dlouholeté zkušeností společnosti v oboru s řadou úspěšných realizací a pochvalných recenzí, stejně jako stabilní růst společnosti, který svědčí nejen o obchodní zdatnosti, ale i o přístupu k práci. Zdá se, že jsem se nezmýlila. Perfektní domluva s vedením firmy a řešení přizpůsobené mým potřebám.
Parametry: U = 1,2 (Ug): Koeficient prostupu tepla udává, kolik tepla unikne přes sklo ven. W/m²K = Kolik tepla (ve wattech) uteče plochou 1 metru čtverečního při rozdílu teplot 1 kelvin (stupeň). Uw = Součinitel prostupu tepla celým oknem (včetně rámu a skla). Čím nižší číslo, tím lepší izolace. Sklo s Ug = 1,2 udrží uvnitř většinu tepla, ale při velkých mrazech už může být z vnitřní strany na dotek chladné. Tady nastupuje jako dodatečný izolant špaletový prostor a vnitřní okenní křídla, takže výsledný součinitele prostupu tepla (Uw) je 1,0–1,1 W/m²K.
73 (Světelná propustnost - Lt): Sklo propustí dovnitř 73 % viditelného denního světla. Zmizí nepříjemné oslnění a úbytek světla je lidským okem téměř nepostřehnutelný. Místnost bude stále příjemně světlá. 39 (Solární faktor - g): Sklo propustí dovnitř pouze 39 % slunečního tepla. Zbytek (61 %) odrazí nebo pohltí. Vnější dvojsklo nepustí podstatnou část slunečního tepla do špaletového prostoru a ten funguje opět jako dodatečný, stabilní izolant. Interiér se nebude už masivně přehřívat. Pokud navíc zatáhnu světlé závěsy, které zakrývají celou stěnu, situace se ještě o něco vylepší.
Závěr: Přesklení je optimální řešení, rychlá a čistá práce, při které se používají současná špičková skla. Okno bude skvěle držet teplo a rapidně klesnou náklady na vytápění. Tepelná izolace se zlepší z Uw = 2,4 W/m²K na 1,0–1,1 W/m²K. Hodnota součinitele prostupu tepla (Uw) se u přeskleného okna vyrovná současným (r. 2026) požadavkům na novostavby! Navíc zadrží i více než polovinu slunečního tepla.
Letošní vlna veder pro mě nebyla příjemná a Wanda s Amy budou mít z tohoto zlepšení také určitě radost. 🦁🦁
Čekám na realizaci a věřím, že to bude perfektní. Měla jsem to udělat už dávno.





Neumím žít bez psů!
Výstavy psů jsou jednou z řady aktivit, kterým se můžeme se svým psem věnovat. Tím, že jsou to soutěže krásy, je dáno, že jsou pro psa určitým způsobem limitovány, a to nejen kvalitou exteriéru, jeho věkem a fyzickou kondicí. Úspěšný výstavní pes by měl mít také výborné povahové vlastnosti, měl by být vyrovnaný, spolehlivý a nekonfliktní. Předpoklad udržení psa v kvalitní výstavní formě, a to minimálně po období jeho aktivní výstavní prezentace, což je náročné zejména u dlouhosrstých plemen, je samozřejmostí. Cíle, které si v rámci výstav klademe, musejí být reálné, a to s ohledem na kvalitu předváděného psa i naše možnosti...
Parafrázuji: Výstavy by pro nás neměly být důležitější než vztah se psem a už vůbec by neměly narušit vztahy s lidmi....Měli bychom si uvědomit, že psa jsme si pořídili především pro úplně jiné vlastnosti, než je kvalitní exteriér, který můžeme s jistotou prezentovat dva až čtyři roky z celé délky jeho života a je to nakonec do určité míry bonus. Pořídili jsme si v prvé řadě spolehlivého a vždy upřímného přítele, který nás zahrne nezměrnou vděčností a láskou. O které jiné bytosti toto můžeme s jistotou říci
Michaela Čermáková
eCanis.cz (10.1. 2018) Neumím žít bez psů!

Zeď vzpomínek
Můj první pes byl kříženec NO, fenka Stella. ❤️ Chodila se mnou na třešně. Seděla pod stromem, kde jsem se ve větvích s kamarádkou cpala šťavnatými chrupkami. Hlídala nás. Utekla za mnou a vystopovala mě až do školy, kde mě samozřejmě našla a narušila tak hodinu chemie. Nechápu, že studovaný pedagog nepochopil, že jsem si ji tam nepřivedla. Když se jednou můj otec zlobil a vzrušeně gestikuloval, pověsila se mu na zápěstí, protože špatně vyhodnotila situaci. Myslela si, že dostanu pohlavek. Byla něžná, pouze mu zadržela ruku v pohybu, ale i tak to stálo za to. Když si otec škrábanec zavazoval, nadával hodně peprně a prokládal to prohlášeními, že pes půjde z domu. Pes tu zůstal. Spala se mnou v nohách postele a hřála mě. Nikdy mě to nevadilo, protože postel patřila mě a ne jí. Opustila jsem ji v pubertě a když jsem se k ní vrátila, byla už stará. Nezapomenu na ní nikdy, byl to skvělý pes. 💔
Poslední fence NO x BO jsme říkali také Běla. ❤️ Odmítla jsem už se štěnětem absolvovat kolečko loužiček i rozkousaných předmětů. Kapitulovala jsem se slovy "jedině dospělý pes" a jela jsem s dcerami do útulku. Měla jsem přesnou představu o tom jakou fenku si odvezeme. Opravdu tam byla! Jemná vlkošedá fenka NO, která pohledem prosila o to, aby si ji někdo odvedl. Jenže já jsem řekla, že se ještě podívám na další psy a potom se k ní vrátím. To se nám stalo osudným. Uviděla jsem černou fenku NO s hnědým pálením jak lítala (doslova) v kotci všemi směry. Zapomněla jsem na to, jaký typ psa chci i na všechno ostatní okolo nás. Později jsem přemýšlela proč ?! Možná to byla láska na první pohled. Možná proto, že se podobala fenkám, které jsem měla před ní. Možná proto, že to tak mělo být, protože jí by si nikdo jen trochu soudný domů nevzal. Do kotce mě nepustili, ale dali mě fenku na vodítko, abych se s ní prošla. Zabořila jsem ji ruku do srsti - a věděla jsem, že ke mě patří. Už v autě jsme zjistili, že bude asi opravdu divoká. Když jsme přijeli domů, nějaká manipulace, jako například otření tlapek, nepadala v úvahu. Musela jsem ji nechat volně v bytě a čekat až si zvykne. Vyšla jsem z toho, že já jsem doma, ale ona je tu cizí, tak se jí musí nastolit pravidla ještě dřív než se rozkouká. Hned na začátku se stalo, že jsme se s Bělou dostaly do nepříjemné situace. V malém prostoru, kde jsme se nemohly vzájemně vyhnout, jsme šly proti sobě. Nastavení psa si zároveň se mnou všiml můj manžel a jeho rázné "fuj" stačilo. Zabránil střetu a já si už dávala pozor, aby se to neopakovalo. Fajn bylo, že jsem se jí nebála. Nikdy bych si nevzala domů psa, kterého bych se bála. Bylo mě s ní dobře. Ze začátku jsem s ní spala v pokoji, protože jsem ji nechtěla nechat volně bez dozoru. Pamatuji si, jak jsem se v noci vzbudila a uviděla jsem její oči ve tmě, jak se na mě upřeně dívá, než zase začala běhat od stěny ke stěně. Otočila jsem se na druhý bok, říkám v duchu "trhni si" a spala jsem dál. Konečně jsem byla rychlejší než ona a v nestřežené chvíli jsem jí u dveří do bytu nasadila náhubek. Bylo vyhráno! Potom jsem se ji už mohla dotýkat, utírat ji tlapky a kartáčovat. Byl nejvyšší čas, protože začalo deštivé počasí a pes vždycky žil s námi doma. Náhubek potom dostávala za odměnu. Věděla, že když ho dostane, znamená to procházku. Chodily jsme brzy ráno do lesa, když tam ještě byl klid a učila jsem ji přivolání na stopovací šňůře. Poprvé do autobusu, poprvé do metra, poprvé mezi lidi a poprvé mezi ostatní psy. Když už jsme si ji "ochočili" a poznala, že má u nás svůj domov, byla šťastná. Poslouchala ráda, byla hodná a nakonec spala i s naším kocourem. Od začátku stačilo ostré "fuj", když bylo potřeba ji něco zakázat. Byla hodná. Byla skvělá. Jak čas plynul, byla jsem víc a víc vytížená a i děti už měly jiné zájmy. Přesto byla Běla ráda, že je s námi a má tu své místo. Když jsem ji hladila, byl to krásný pocit. Asi milujeme hodně tam, kde jsme museli hodně i vydat. Na poslední cestu jsem s ní šla já. Už nikoho nepoznala, byla stará a hlavně, byla nemocná. Poznávala pouze mě, podle hlasu a doteku - a uklidnila se. Nemělo smysl ji nechat trápit. Naposledy se mě zařadila k noze a šli jsme na veterinu. Tam jsem ji před uspáním zabořila ruku do srsti a vrátil se mě okamžik, když jsem ji v útulku úplně stejně zabořila ruku do srsti a věděla jsem, že si ji odvedu. 💔
r. 2022
Další pes byla krásná fena NO Běla. ❤️ Hlídala mě i mé děti. Když se k nám někdo na chodníku blížil, okamžitě se k nám vrátila ať běhala kdekoli a zařadila se mi k noze. Když nás lidé minuli, opět odběhla. Nemusela se to učit, měla to v sobě už jako štěně. Kočárek hlídala také stoprocentně. Dávala pozor i na to, aby dítě dlouho neplakalo, okamžitě přiběhla se štěkotem za mnou. Přišla jsem o ní v době, kdy tady ještě nebylo očkování proti parvoviróze. 💔
Kam mě až paměť sahá, líbili se mě pekinézové - a tak se k nám dostal Kadel. ❤️ Pes, který se nejraději vozil pod kočárkem, spal na sedačce a podnikal vlastní výpravy vždy, když si mé děti šly hrát s ostatními dětmi před dům a nechaly otevřeno. Vyhrožování tresty za nezavírání dveří nepomohlo ani dětem, ani psovi. Vždy si oběhl blok a zase se vrátil. Bylo to "kdo z koho". Jakmile jsem uviděla otevřené dveře, věděla jsem, že je Kadel venku (pokud už se nevrátil zpět). Vyhnala jsem děti na jeho trasu, aby ho chytily dřív, než si ho na chodníku sebere někdo cizí. Byl to nádherný pes a byl to paličák. Pekinéz. ❤️
Poslední fence NO x BO jsme říkali také Běla. ❤️ Odmítla jsem už se štěnětem absolvovat kolečko loužiček i rozkousaných předmětů. Kapitulovala jsem se slovy "jedině dospělý pes" a jela jsem s dcerami do útulku. Měla jsem přesnou představu o tom jakou fenku si odvezeme. Opravdu tam byla! Jemná vlkošedá fenka NO, která pohledem prosila o to, aby si ji někdo odvedl. Jenže já jsem řekla, že se ještě podívám na další psy a potom se k ní vrátím. To se nám stalo osudným. Uviděla jsem černou fenku NO s hnědým pálením jak lítala (doslova) v kotci všemi směry. Zapomněla jsem na to, jaký typ psa chci i na všechno ostatní okolo nás. Později jsem přemýšlela proč ?! Možná to byla láska na první pohled. Možná proto, že se podobala fenkám, které jsem měla před ní. Možná proto, že to tak mělo být, protože jí by si nikdo jen trochu soudný domů nevzal. Do kotce mě nepustili, ale dali mě fenku na vodítko, abych se s ní prošla. Zabořila jsem ji ruku do srsti - a věděla jsem, že ke mě patří. Už v autě jsme zjistili, že bude asi opravdu divoká. Když jsme přijeli domů, nějaká manipulace, jako například otření tlapek, nepadala v úvahu. Musela jsem ji nechat volně v bytě a čekat až si zvykne. Vyšla jsem z toho, že já jsem doma, ale ona je tu cizí, tak se jí musí nastolit pravidla ještě dřív než se rozkouká. Hned na začátku se stalo, že jsme se s Bělou dostaly do nepříjemné situace. V malém prostoru, kde jsme se nemohly vzájemně vyhnout, jsme šly proti sobě. Nastavení psa si zároveň se mnou všiml můj manžel a jeho rázné "fuj" stačilo. Zabránil střetu a já si už dávala pozor, aby se to neopakovalo. Fajn bylo, že jsem se jí nebála. Nikdy bych si nevzala domů psa, kterého bych se bála. Bylo mě s ní dobře. Ze začátku jsem s ní spala v pokoji, protože jsem ji nechtěla nechat volně bez dozoru. Pamatuji si, jak jsem se v noci vzbudila a uviděla jsem její oči ve tmě, jak se na mě upřeně dívá, než zase začala běhat od stěny ke stěně. Otočila jsem se na druhý bok, říkám v duchu "trhni si" a spala jsem dál. Konečně jsem byla rychlejší než ona a v nestřežené chvíli jsem jí u dveří do bytu nasadila náhubek. Bylo vyhráno! Potom jsem se ji už mohla dotýkat, utírat ji tlapky a kartáčovat. Byl nejvyšší čas, protože začalo deštivé počasí a pes vždycky žil s námi doma. Náhubek potom dostávala za odměnu. Věděla, že když ho dostane, znamená to procházku. Chodily jsme brzy ráno do lesa, když tam ještě byl klid a učila jsem ji přivolání na stopovací šňůře. Poprvé do autobusu, poprvé do metra, poprvé mezi lidi a poprvé mezi ostatní psy. Když už jsme si ji "ochočili" a poznala, že má u nás svůj domov, byla šťastná. Poslouchala ráda, byla hodná a nakonec spala i s naším kocourem. Od začátku stačilo ostré "fuj", když bylo potřeba ji něco zakázat. Byla hodná. Byla skvělá. Jak čas plynul, byla jsem víc a víc vytížená a i děti už měly jiné zájmy. Přesto byla Běla ráda, že je s námi a má tu své místo. Když jsem ji hladila, byl to krásný pocit. Asi milujeme hodně tam, kde jsme museli hodně i vydat. Na poslední cestu jsem s ní šla já. Už nikoho nepoznala, byla stará a hlavně, byla nemocná. Poznávala pouze mě, podle hlasu a doteku - a uklidnila se. Nemělo smysl ji nechat trápit. Naposledy se mě zařadila k noze a šli jsme na veterinu. Tam jsem ji před uspáním zabořila ruku do srsti a vrátil se mě okamžik, když jsem ji v útulku úplně stejně zabořila ruku do srsti a věděla jsem, že si ji odvedu. 💔
Fenka pekinéze Ketyna ❤️ se ke mě dostala náhodou, ale bylo to osudové setkání. ❤️ Dovezla ji kamarádka, abych ji u sebe nechala, než se najde nějaký nový majitel. Fenka se schovávala do temných koutů odkud podnikala zuřivé výpady na všechny, kdo se přiblížili nebo i jen prošli okolo. Volala jsem kamarádce a ptala se jí na očkování proti vzteklině. Popsala mě podmínky, ve kterých předtím fenka byla. Neměla jsem žádnou podobnou zkušenost, tak jsem ji rychle chytla, vytáhla ven a prsty ji propleskla přes tu kousavou tlamičku. Potom jsem ji zase pustila a už se jí vůbec nevšímala. Byl to pro ni hlavně moment překvapení, ale také chyba, která mě potom hodně mrzela. Bylo to poprvé a naposled, už bych něco podobného nikdy neudělala (čekala bych až si zvykne, podobně jako Běla). Nedala jsem ji čas, aby mohla přijmout celou rodinu.
Sedávala vedle mě na sedačce v obýváku a myslela si, že má ve smečce druhé výsadní místo. Vrátilo se ji sebevědomí (pokud ho někdy vůbec ztratila) a začala být veselá a hravá. Mám ji před očima jak pobíhala okolo domu, poštěkávala na lidi, kteří chodili okolo a radostně poskakovala. Také jsme spolu odrodily dvě štěňátka, protože ke mě přišla březí, jak jsem brzy zjistila. Byla šikovná, celý porod zvládla sama. Byla jsem u ní jen proto, abych ji "držela za tlapku". Štěňátka zjevně nebyla čistokrevná, byla to památka na její předchozí pobyt. Jedno se narodilo mrtvé, druhé bylo v pořádku, vyrostlo a darovala jsem ho. Ketyna byla krásná červená fenka pekingského palácového psíka. Byla tu moc ráda a já byla ráda, že tu byla. Zamilovala jsem si ji a s ní natrvalo i všechny pekinéze.❤️
r. 2022
Ten rok jsem si pořídila červenou fenku pekingského palácového psíka. Mám už zase čas.
r. 2026
Vzhledem k mým možnostem se zamýšlím nad další prezentací svých psíků na výstavách. Mám v prvé řadě radost, že mé fenky jsou pěkné a prospívají. ❤️
"Nedělej nic v rozporu s tím, jak věci cítíš"
Wanda s Amy se rozhodly, že beze mne nikam jezdit nebudou. Zdá se, že hlavou celé operace je Wanda, stejně jako v každodenním životě. Pekinéze prostě není možné nemilovat. ❤️
