Historie
Pekinéz je jedním z nejstarších plemen psů. Jeho historie je historií staré Číny, odkud pekingský palácový psík pochází.
Většina původních dokumentů byla zničena, víme ale, že v roce 2356 př. n. l., od kdy se datují čínské dějiny, je již plemeno pekinéze prošlechtěno a upevněno. Počátky jeho chovu tedy sahají mnohem hlouběji do minulosti.
Abychom lépe pochopili povahu pekinéze, musíme se zaměřit na to, k jakému účelu byl psík vyšlechtěn a kde byl chován.
Celé věky žil pekinéz pouze v prostorách císařského paláce a jeho zahrad, obklopen mohutnou zdí. Psík se nesměl dostat za zdi paláce a za tím účelem byly využity všechny prostředky včetně trestu smrti. Každý pekinéz měl svého pečovatele, který za něj ručil vlastním životem.
Pekinéz nebyl „jen pes“, ale náboženský a politický symbol. Jeho ztráta či poškození by znamenala selhání v ochraně císařovy posvátné moci. O psíky bylo proto pečováno výjimečným způsobem.
Rozlišovaly se tři skupiny pekinéze, podle velikosti: největší - lví psi, středně velcí - psi slunce, nejmenší - rukávníkoví psi (sleeve dog). Psíci hlídali ložnici císaře a císařovny, doprovázeli ho při procházkách palácem nebo zahradou a svými tlamičkami se dotýkali jeho pláště. Proto byli také uznány barvy srsti, které se slučovaly s barvami šatníku císaře (např. barva lva rukávníkového psíka ladila s barvou žlutého úboru).
Císařovna Cch´-si je považována za autorku prvního standardu tohoto jedinečného psíka.
Na podzim roku 1860, během tzv. opiové války, Britové a Francouzi dobyli Peking a jako odvetu za pobití mírové delegace napadli císařský letní palác, kde nalezli několik jedinců zvláštního, překrásného plemene psíka.
Charles Gordon ihned pochopil, jakou vzácnost objevili. Císařský letní palác vojáci vyrabovali a vypálili. Charles Gordon odvezl psíky do Anglie jako válečnou kořist.
Na památku tohoto vítězství obdržela britská královna Viktorie v dubnu 1861 jednu fenku ukořistěnou v čínském paláci, kterou pojmenovala Looty. Looty žila v paláci až do své smrti v roce 1872. Ostatní psíci byli umístěni do rodin významných osobností, a to byl počátek evropského chovu pekinéze.
Anglický Kennel Club uznal pekinéze jako samostatné plemeno až v r. 1898.
Většina původních dokumentů byla zničena, víme ale, že v roce 2356 př. n. l., od kdy se datují čínské dějiny, je již plemeno pekinéze prošlechtěno a upevněno. Počátky jeho chovu tedy sahají mnohem hlouběji do minulosti.
Abychom lépe pochopili povahu pekinéze, musíme se zaměřit na to, k jakému účelu byl psík vyšlechtěn a kde byl chován.
Celé věky žil pekinéz pouze v prostorách císařského paláce a jeho zahrad, obklopen mohutnou zdí. Psík se nesměl dostat za zdi paláce a za tím účelem byly využity všechny prostředky včetně trestu smrti. Každý pekinéz měl svého pečovatele, který za něj ručil vlastním životem.
Pekinéz nebyl „jen pes“, ale náboženský a politický symbol. Jeho ztráta či poškození by znamenala selhání v ochraně císařovy posvátné moci. O psíky bylo proto pečováno výjimečným způsobem.
Rozlišovaly se tři skupiny pekinéze, podle velikosti: největší - lví psi, středně velcí - psi slunce, nejmenší - rukávníkoví psi (sleeve dog).
Na podzim roku 1860, během tzv. opiové války, Britové a Francouzi dobyli Peking a jako odvetu za pobití mírové delegace napadli císařský letní palác, kde nalezli několik jedinců zvláštního, překrásného plemene psíka.
Charles Gordon ihned pochopil, jakou vzácnost objevili. Císařský letní palác vojáci vyrabovali a vypálili. Charles Gordon odvezl psíky do Anglie jako válečnou kořist.
Na památku tohoto vítězství obdržela britská královna Viktorie v dubnu 1861 jednu fenku ukořistěnou v čínském paláci, kterou pojmenovala Looty. Looty žila v paláci až do své smrti v roce 1872. Ostatní psíci byli umístěni do rodin významných osobností, a to byl počátek evropského chovu pekinéze.